Češi sypaný čaj objevili skrze skleněnou dózu
Čtvrtstoletí existence, 65 prodejen, 1.500 položek v sortimentu a roční ob- rat 250 milionů korun. Taková je sou- časná bilance společnosti Oxalis, která platí za průkopníka trhu s kvalitními sypanými čaji v České republice. Půlkulaté narozeniny fir- my její zaměstnanci i partneři oslavili na konci září v Abzacu, brněnském centru České bar- manské asociace. „Sypaný čaj byl u nás na za- čátku 90. let zcela novým zbožím. Bylo náročné přiblížit jej lidem natolik, aby se ho naučili pít,“ říká v krátkém rozhovoru majitel a zakladatel Oxalisu Petr Zelík.
Podle magazínu Forbes jste Čechy naučil pít sypaný čaj. Souhlasíte?
Je to trošku odvážné tvrzení. Konfrontovat jej s mým podnikatelským příběhem by zabralo mnoho času. Ostatně jsem o něm napsal celou knihu, takže zájemci si ji mohou přečíst. Kaž- dopádně, když jsem se v roce 1993 začal o sy- pané čaje podnikatelsky zajímat, málokdo tady o nich něco věděl. První tři roky se mi moc ne- dařilo, až v roce 1996 se spuštěním prvních spe- cializovaných prodejen v Praze se začalo blýskat na lepší časy.
Vytáhnete z rukávu nějaká aktuální čísla?
Uvědomme si, že sypaný čaj pravidelně naku- puje pouze 15 procent české populace. Roční obrat z prodeje čajů včetně porcovaných na našem území činí 1,3 miliardy korun, takže si dokážete představit, že ten trh je relativně malý a firmám se na něm obtížně prosazuje. Oxalis loni prodejem čaje a výběrové kávy dosáhl ob- ratu čtvrt miliardy korun, což je pro mě v uvede- ném kontextu velká satisfakce. Prostřednictvím sítě 35 vlastních a 30 franšízových prodejen zásobujeme sypaným čajem a výběrovou kávou všechna krajská města a většinu významných nákupních středisek v republice.
Osobně by mě zajímalo, jak jste sypaný čaj v oněch dřevních porevolučních dobách veřejnosti představili.
Naší nejlepší reklamou vždy byla prodejna jako taková, aktuální šíře sortimentu činí 1.500 po- ložek. Veřejnosti jsme čaj komunikovali postup- ně a pomalu. Dnes už samozřejmě používáme různé marketingové nástroje, ale před mnoha lety byla takovou hlavní pomůckou skleněná dóza. Zákazník totiž v průhledné nádobě viděl strukturu čaje a odkrytím víka si mohl přivonět. Tím jsme produkt spotřebiteli přiblížili. V úpl- ných začátcích byl čaj umístěn výhradně v ple- chových krabičkách. Bylo pak velice obtížné lidem ukázat, o co vlastně kráčí. Skleněná dóza se tedy stala předmětem, který obrátil čajové kormidlo v Česku žádoucím směrem.
Nejlépe jde paradoxně na odbyt ovocný čaj Babiččina zahrádka, jenž nemá s čajovníkem vůbec nic společného. Základem ovocných čajů nejčastěji bývá šípek, ibišek, pomerančová kůra, sušené jablko.
Chápu to správně tak, že v 90. letech tady spousta lidí ani nevěděla, jak vlastně čaj vypadá?
Do revoluce u nás byl sypaný čaj neznámým pojmem. Existovaly pouze čaje porcované, při- čemž 90 procent trhu ovládala Jemča Jemnice, jejíž vlajkovou lodí byl všeobecně známý Pigi čaj. Lidé znali indický čaj, ale nikoliv Darjeeling nebo Assam. Pokud bychom se bavili o dalších teritoriích, pil se ještě gruzínský nebo cejlon- ský čaj. Zelený čaj byl neznámý. Rooibos, maté nebo lapacho taktéž. Nechat nahlédnout veřej- nost do bohatě strukturovaného světa čaje pro- to znamenalo několik let práce. Prodávali jsme prakticky nový produkt.
Čtěte dále ve Svet H&G prosinec 2018
foto: www.pixabay.com, oxalis
