Jak to chodí v cukrovaru

V době, kdy Václav Klement s Václavem Laurinem zakládali na periferii Mladé Boleslavi svou dílnu (původně na výrobu bicyklů), fungoval cukrovar v nedaleké Dobrovici už přes šedesát let. A funguje dodnes, poslední cukrovarnická kampaň měla pořadové číslo 186.

Jak se z hlínou zašpiněných bulv svážených do Dobrovice z polabských řepných polí stane sněhobílý cukr, se během kampaně, která odstartovala v polovině září, na vlastní oči mohl přesvědčit každý, kdo chtěl. Cukrovar patřící pod skupinu Tereos TTD totiž otevřel své brány a pořádal prohlídky areálu pro širokou veřejnost. Areálu, který je bez přehánění městem ve městě – továrna je totiž nejen největším cukrovarem v Česku, ale rovněž největším producentem v rámci nových členských států Evropské unie. V cukrovaru narazíte mimo jiné i vápenku, dvě sila, chladící věže a velké sedimentační nádrže. Od roku 2004 tu funguje také lihovar.

Hlína se vrací na pole

Vápenka v cukrovaru? Ano, vápno se používá v té části provozu, kdy se surová šťáva získaná extrakcí z cukrové řepy čistí pomocí vápna a oxidu uhličitého. Tím dojde k oddělení nečistot ze surové šťávy a ta se tím vyčistí na zhruba 93 %. Nečistoty spolu s vápnem se oddělí od šťáv filtrací. Tím vznikne cukrovarnické vápenné hnojivo nazývané šáma a cukerná šťáva. Tato šťáva se zahušťuje, několikrát krystalizuje a nakonec rafinuje. Tímto postupem potom vznikne bílý rafinovaný cukr, který ale vápno samozřejmě neobsahuje.

To ale trochu předbíháme, přivezená řepa se nejprve musí vyprat ve vodě a nařezat na řízky, pak teprve přichází na řadu extrakce cukru z řepných řízků. Mimochodem, právě první fáze výroby vysvětluje, proč musí velkou část plochy zabírat zmiňované sedimentační nádrže. Ty slouží k uskladnění vody během cukrovarnické kampaně a po ní. „Vodu si sem přivezeme přímo v cukrové řepě, která obsahuje přibližně 75 % vody. Tato voda pak slouží ve výrobním procesu k vyprání cukrové řepy od hlíny, kterou je řepa znečištěná z polí,“ říká Jakub Hradilský, tiskový mluvčí mluvčí společnosti Tereos TTD. Hlína se v nádržích usadí, voda se následně v čističce odpadních vod vyčistí a ve vysoké kvalitě se vypustí do vodoteče. „Lze tak říci, že cukrovar vlastně vyrábí vodu. Sedimentační nádrže se po vypuštění nechají vyschnout tak, aby do nich mohla vjet těžká technika, a usazená hlína se z nich vytěží. Po přeschnutí na deponiích se vrací zpět na pole nebo k rekultivaci krajiny. Jde totiž o mimořádně kvalitní a žádanou zeminu. Vypouštění a těžení usazovacích nádrží probíhá každý rok v létě tak, aby byly připravené na další kampaň.“

Cukr, palivo i krmivo pro skot

Za necelé čtyři měsíce cukrovarnické kampaně se v Dobrovici vyrobí zhruba 180 000 tun cukru, kampaň začíná po prázdninách a trvá až 130 dní.  Když přičteme produkci cukrovaru v Českém Meziříčí, který rovněž spadá pod Tereos TTD, zjistíme, že společnost ročně vyrobí přibližně 300 000 tun cukru. Z tohoto množství je 60 % určeno pro český trh a 40 % se vyváží do zemí Evropské unie a mimo EU.  Mezi další produkty při zpracování řepy patří pitný líh, bioethanol, bioplyn, fermentační plyn CO2, palivo E85, z vysušených řízků navíc v Dobrovici dělají pelety pro krmení skotu. Řepa je tak stoprocentně zpracovaná a provoz nevytváří prakticky žádné odpady. K úsporám ekonomickým i ekologickým přispělo postavení lihovaru ve stejném areálu. Lihovar totiž využívá produkty i odpad z cukrovaru, oba provozy navíc sdílí vytápění, velkou část ze 120 zaměstnanců a doplňují se i v časovém vytížení v průběhu roku. Řepu totiž nelze skladovat a cukrová kampaň nemůže trvat déle než do konce ledna kvůli problémům s uskladněním bulv. Po zbytek roku proto funguje zejména lihovar.

Napoleonova kontinentální blokáda

V Čechách dnes fungují pouze dva cukrovary, na Moravě jich je pět. Před sto lety jich přitom v Českých zemích byly rozesety stovky a tuzemské cukrovarnictví bylo světovým pojmem. Všechno to vlastně nepřímo způsobil Napoleon Bonaparte, kvůli jím vyhlášené kontinentální blokádě se do Evropy nesmělo dovážet luxusní zboží vyráběné v zámoří, mimo jiné i třtinový cukr. Ceny cukru se okamžitě ztrojnásobily a evropští výrobci museli začít experimentovat s různými náhražkami. Venkovští kutilové zkoušeli javorovou a březovou mízu, mrkev, brambory nebo vinnou révou, největší úspěchy ale slavili s cukrovou řepou, která se už od časů Marie Terezie pěstovala jako krmivo pro dobytek.

Po císařově pádu Evropu opět zaplavil kvalitní třtinový cukr z Ameriky a propagátoři řepy měli u nás na pár let utrum. Rakouští nacionalisté vnímali řepu jako „francouzský výmysl“, a tak se zuby nehty bránili jejímu pěstování. Z ekonomických důvodů se ale řepa přesto prosadila. V Dobrovici byl cukrovar založen na výzvu knížete Karla Anselma Thurn-Taxise v roce 1831 v prostorách neobydleného zámku vynikajícím cukrovarníkem Karlem Weinrichem. V první kampani bylo zpracováno asi 616 tun řepy. Dobrovický závod tak patří mezi nejstarší činné řepné cukrovary nejenom v Evropě, ale i ve světě. Jako takový je jediným závodem, jehož řídicí, výrobní a pomocné provozy jsou stále umístěny v původních historických budovách.

Slavná minulost, optimistická budoucnost

Dobrovický cukrovar společně se semčickou šlechtitelskou stanicí je možno považovat za mekku českých cukrovarníků a řepařů, kteří se buď celoživotně upsali mateřskému podniku, nebo dosáhli výrazných profesních úspěchů v českých zemích či ve světě. Dobrovický cukrovar dohromady s rafinérií cukru v Ústí nad Labem tvořil základ silného koncernu Ústecká rafinerie cukru, kam patřil od roku 1923. Rozšířil tak zejména zahraniční odbytiště pro svoje výrobky. Proslul výrobou kubesů – speciálně vařených a sekaných kostek cukru s nezaměnitelným třpytem. Kubesy byly žádaným artiklem i u panovnických a šlechtických dvorů po celé Evropě. V roce 2017 končí kvóty na produkci cukru v Evropské unii, na což jsou v Dobrovici připraveni a větří příležitost k částečné expanzi.

Se slavnou minulostí továrny seznámí návštěvníky i muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví a řepařství sídlící v historických hospodářských budovách. Díky němu se nenápadná středočeská obec stává stále oblíbenější turistickou destinací.