Bylinný likér do drinku i jako suvenýr
Znáte Beskydské mojito? A Medvědici z Prašivé? Především na horách a v lázních mohou provozovatelé hostinců a restaurací zabodovat originálními koktejly z bylinných likérů, případně si můžou nějaký ten hořkosladký alkoholický nápoj nechat v likérce přímo na míru namíchat a nalahvovat. Přibude jim nejen nová položka na nápojovém lístku, ale i originální suvenýr.
Fernet, Becherovka nebo německý Jägermeister. Bylinné likéry se v českých barech a restauracích dlouhodobě těší velké oblibě a výrobci upozorňují i na jejich velký mixologický potenciál. Vezměme si třeba koktejly z Becherovky, to už dávno není jenom klasický Beton. Barman hostovi může nabídnout třeba Beton Bitter, ve kterém je chuť becherovky podtržena kapkou karlovarského aperitivu KV14, v zimě zas horký nápoj Becherovka Lavina s červeným vínem, skořicí, medem a limetkou. Vedle likérů, které jsou k dostání po celém Česku, se ale najde i dost takových, které jsou úžeji svázány s konkrétním regionem. Praděd, Lašský likér, Lysá hora nebo Luhačovická bylinná, i tyhle tradiční likéry mohou být zajímavým základem pro koktejl.
Beskydské mojito
Kupříkladu tekutá Lysá hora, která se v Beskydech pije už od roku 1856, kdy ji začal vyrábět frýdecko-místecký obchodník a likérník Hermann Löw a kterou dnes nabízí Beskydská likérka ze Starého Města u Frýdku-Místku, může být základem pro takzvané Beskydské mojito. To servírují třeba v horské hospůdce U Zbuja. „Co se týče Beskydského mojita, tento nápoj si vytvořil rázovitý vedoucí podhorské restaurace U Zbuja zpod Lysé hory jako takovou regionální specialitu. Zastává názor, a s tímto se ztotožňuji, že do regionu patří regionální speciality. A jak se zdá, má s tímto názorem a mojitem úspěch,“ těší Libora Pastorka, majitele Beskydské likérky. Recept na koktejl lze nalézt na stránkách podniku: 5cl likéru Lysá hora, 10cl grepového džusu, 10cl sody. Zasypeme ledem, přidáme snítku čerstvé máty a meduňku, borůvky a ozdobíme plátkem citronu.
„Mixologie vychází z práce lokálních barmanů, odtamtud, kde se produkty používají. Pracuje se s nimi jako s dalšími produkty podobné chuti. V historii se nejvíce používala kombinace s tonikem jako long drink. Dnes můžeme také použít například zázvorovou nebo citrónovou limonádu. Jako krátký drink bych doporučil kombinaci s cukrem, limetou a ledovou tříšť,“ uvažuje přední český barman Achim Šipl, ambasador vizovické společnosti Rudolf Jelínek. Právě ve Vizovicích se dnes vedle ovocných pálenek rodí i tradiční bylinné likéry Praděd nebo Luhačovická bylinná.
Tajnosti jako v Becherovce
A nebyly by to bylinné likéry, aby jejich recepty nebyly tak jako v případě Becherovky obestřeny závojem tajemství. „ Bylinné likéry, a zvláště pokud jsou opravdu z bylin a ne jiných napodobenin, je poměrně složité vytvořit. Záleží na době sběru, způsobu sušení a v neposlední řadě na vytvoření bylinného základu tak, aby byliny nebyly protichůdné ve svém účinku a hlavně aby chuťově ladily,“ rozebírá Pastorek, podle kterého tím pádem není přehnané hovořit o tajných receptech. „Co se týče mých bylinných likéru, tak základ tvoří receptura ještě z dob Rakouska-Uherska.“
Základen výroby bylinných likérů Beskydské likérky jsou původní receptury, které jsou částečně upraveny tak, aby vyhovovaly chuti dnešního konzumenta. K recepturám má přístup pouze Libor Pastorek a jeho rodina. Krom Lysé hory se ve Starém Městě vyrábí i Lašský likér, alkoholický nápoj sahajícím svým rodokmenem rovněž do poloviny předminulého století. Pro Lašský likér je typická chuť puškvorce obecného. „Různé bylinky si raději nechávám dodávat od našich i zahraničních dodavatelů, kteří garantují jejich kvalitu průvodními certifikáty,“ říká Pastorek.
I likéry z Vizovic mají rafinované složení. Třeba Praděd, který se původně v 19. století vyráběl víc na severu, v Krnově, vzniká macerováním šestnácti druhů bylin a plodů v lihovém roztoku. Pak půl roku odpočívá v dubových sudech. Luhačovická bylinná se dělá ze třinácti druhů bylin a koření, originální receptura obsahuje mimo jiné květ divizny, heřmánek, mátu peprnou, pelyněk, kmín, skořici, hřebíček nebo pomerančovou kůru. Čtrnáctou ingrediencí jsou pak smrkové výhonky sbírané v okolních lesích.
Dále čtěte v novém vydání HG