Efektivní příprava před veletrhem je dnes nutností!

Vladimír Tůma se výstavnictví věnuje více jak 24 let. Díky tomu, že on sám je často v roli vystavovatele na tuzemských či zahraničních veletrzích, získal cenný přehled o vývoji výstavnictví a potřebách samotných vystavovatelů. Své postřehy zúročuje každoročně na svých veletrzích Gastrofest a Travel&Gastro, které pořádá v Českých Budějovicích. V rozhovoru pro noviny Svět HORECA se můžete dočíst o novinkách, které přinese podzimní veletrh Gastrofest. Vladimír Tůma se zároveň s našimi čtenáři podělil o tipy, jak být na veletrhu úspěšný.

Kvůli pandemii se nekonala řada akcí, včetně tvého jarního veletrhu Travel&Gastro. Doufám, že podzimní Gastrofest opět ovládne České Budějovice. Kdy se bude konat a na co se vystavovatelé a návštěvníci mohou těšit?
Zatím ještě veletrhy mají velká omezení, ale přípravy mi nikdo zakázat nemůže. Jsem zvědavý, jak koronavirus poškodil naše vystavovatele. Budeme muset společně vymyslet, jak těmto firmám pomoci k  účasti. Je velmi potěšující, že už se mi sami ozývají a  připravují koncepce své prezentace. Termín letošního ročníku je jako vždy 19. – 21. listopadu. Doufám, že se vše podaří a  Gastrofest bude moci opět nabídnout nejen dobrou zábavu, ale zároveň inspiraci a spoustu dobrých obchodů.

Máš skvělé vazby na odborníky ze zahraničí. Kdo přijede tento rok?
Pokud to finance a čas dovolí, snažím se hodně cestovat a hledat nová partnerství. Snad to nezakřiknu, ale mívám štěstí na zajímavé lidi. Slovensko a  Maďarsko jsou u  nás již brány za  domácí. Z  Itálie přijede Elio Ungaro, což je 6. nejlepší pizzař na  světě. Těšit se můžete na indonéskou kuchyni v prezentaci Relax Bali resort. Loni jsem Bali navštívil a  mohu vřele doporučit nejen destinaci, ale hlavně Relax Bali resort, kde jsem zažil nejlepší dovolenou. Když vše klapne, přivítáme zastoupení Rakouska, Holandska, Francie, Mexika či Japonska. Těsně před karanténou jsem se vrátil z  USA, kde jsem navštívil Los Angeles a  Las Vegas. Odtud si vezu jednu ideu, ale o tom radši příště, nechte se překvapit.

Veletrhy pořádáš více jak 24 let. Jaké milníky pozitivně ovlivnily výstavnictví?
Po  revoluci si stačilo stoupnout za  pult a  obchod jste udělali. Za  pár let se však trh přesytil a nyní jde hlavně o to, jaký typ produktu a od koho zakoupíte. První ranou pro výstavnictví byl rozmach internetu. Už to vypadalo, že veletrhy zaniknou. Ale zkušení obchodníci vědí, že obchod nejlépe uděláte z  očí do  očí. Klient si též rád na výrobek sáhne, a to na internetu prostě nejde. Nepříjemný byl i rostoucí počet malých regionálních veletrhů, které postupem času krachovaly. Výstavnictví je totiž obor, který musí bojovat o své místo na slunci neustále.

Co je základem úspěšné prezentace firem na výstavách?
Hezká otázka, děkuji. Veletrh už dávno není prodejna, ale postupem času se z něj stalo místo pro setkání. Jednoduše, kdo pouze postaví stánek a čeká vsedě na židli s telefonem v ruce, ten neuspěje. Sám se jako vystavovatel prezentuji na  tuzemských a  zahraničních veletrzích, kde máme expozici s  upoutávkou na  Gastrofest, a  musím říct, že bez před-výstavní přípravy by úspěšnost byla mizivá. Zhruba dva měsíce před veletrhem zvu naše partnery na náš stánek a rozesílám jim volné vstupenky. Každého osobně obtelefonuji a  ujistím se, že mu vstupenky přišly. Na stánku mám vždy připravené dobré občerstvení. Každá návštěva je přece váš klient a tudíž chlebodárce. Postarejte se o něj dobře a on vám to jistě oplatí. Nové klienty vám vždy přivedou ti starší partneři, a proto vsázím na doporučení.

Podnikání v gastronomii je hodně o trpělivosti a osobních vazbách. Máš nějaký tip, jak v této branži nezapadnout?
Je to řemeslo jako každé jiné, nemyslím si, že je to o  osobních vazbách. Ty si člověk udělá právě dobrou prací. A rada? Podle mě je podstatné se vyučit v  oboru a  získat praxi v  dobrých podnicích. Neodmlouvat a makat. Učit se a mít zájem o obor. Cestovat za prací do ciziny a mít rád lidi. Pak si troufnu říct, že máte celkem slušnou šanci uspět. Nejhorší je dělat gastronomii pro honění svého ega. Pády umí být velmi drahé.

Jak hodnotíš úroveň tuzemských a zahraničních výstav? Kde máme rezervy?
V zemích západní Evropy mají veletrhy tradici, vystavovatelé a návštěvníci k nim přistupují s respektem. Nám velmi ublížil komunismus. Těžko se to napravuje. Je příjemné organizovat veletrh, který má rok dopředu prodanou výstavní plochu (Salcburk, Kolín nad Rýnem, Norimberk). Ale ani my se myslím nemáme zač stydět, byli jsme větší než veletrh v Linci či ve Vídni. Velmi krásný a obsazený mají veletrh Danubius v Bratislavě. V Česku se velmi dobře zvedá brněnská Salima a rostoucí tendenci vidím i na pražském veletrhu For gastro&hotel, kde management odvádí velmi dobrou práci. Nám se loňský ročník též povedl, soudě podle dobrých ohlasů od  vystavovatelů. Rezervy cítím v programové části. Návštěvníci se totiž chtějí i  dobře pobavit. Proto začínáme lovit v nových destinacích a zemích. Držte nám prosím palce.

Investují podle tebe české společnosti dostatečně do propagace?
Na  celou otázku nemohu fundovaně odpovědět. Co se týče propagace na  veletrzích, je to případ od případu. Vždy mě potěší, když firma přijde s novým stánkem či propagační linií. Investují do modernizace expozice. Vymýšlí různé soutěže či pódia. Je to hodně o finančních možnostech, ale jsou zde i  malé firmy, které umí upoutat pozornost s  omezeným rozpočtem.

Které veletrhy jsou pro tebe inspirativní?
Díky tomu, že hodně cestuji, mohu srovnávat. Tou mojí topkou byl veletrh JATA v  Tokiu, kde jsem se nechal inspirovat modelem degustačních restaurací, které jsem zavedl také na našem Gastrofestu. Například Norimberk, kde procházíte postupně 14 halami, mě přivedl k  nápadu prohlídkové trasy. V  Rimini mě inspirovali k účasti na ostatních veletrzích a  osobních pozvánkách pro návštěvníky. Každý je v  něčem lepší či horší. Ne všechno se dá aplikovat přímo na Gastrofestu. Například nomenklaturizace pavilonů může být oříšek. Viděl jsem veletrh, kde v pavilonu vyčleněném pro hotelový nábytek nebyl téměř nikdo a v pavilonu kávy se nedalo projít. Člověk se neustále učí a tak by to mělo být.

Na který ročník Gastrofestu vzpomínáš nejraději?
Samo sebou na  ten první, ten ještě probíhal v  Českém Krumlově. Byl malý a  rozpočet byl tenkrát 220  000 korun českých. Komunikace probíhala bez mobilního telefonu a internetu. Psal se rok 1996 a mně bylo 29 let. První ročník v Českých Budějovicích ve mně zanechal také krásné vzpomínky. Moc jsem toho neuměl, vše bolelo, ale když nakonec přišli lidi, byla to ta nejlepší náplast. Každý ročník byl něčím jiný, ale jeden mě vážně chytil za srdce. Psal se rok 2002 a naší zemí se v září prohnala povodeň. Spousta firem prostě na  můj veletrh neměla peníze. Tenkrát jsem těmto firmám nabídl vystavovat s  tím, že zaplatí pouze v  případě, že jim účast na  Gastrofestu pomůže. Všichni vystavovatelé mi expozice uhradili do  Vánoc téhož roku! Spokojenost a úsměv zákazníka vždy zahřeje na duši.