Milan Zaleš: Střídám porážky s vítězstvími jako na běžícím pásu

Spread the love

Když ho posloucháte, napadne vás, že je renesančním člověkem. V mládí se věnoval hudbě, za první výplatu si koupil mixážní pult a uspořádal v práci diskotéku. Nebýt zranění, byl by možná extraligovým hokejistou. Hlavně ale vyniká ve své profesi – barmanství. Sedmadvacetiletý šéfbarman Milan Zaleš z pražského Bugsy’s loni zvítězil v seriálu soutěží Barman roku a vysloužil si tak letenku do Tokia, kde bude letos reprezentovat Českou republiku na IBA World Cocktail Championship.

 

Titul Barmana roku jste získal těsně, až v posledním soutěžním klání, a druhého Milana Mrigloda jste při stejném bodovém zisku porazil jen o vyšší celkový počet prvních míst…

Ano, kdybych v poslední soutěži v Českém Krumlově skončil druhý a Milan třetí, do Tokia jede on. Urval jsem to detaily, kterými jsem porotu snad trochu překvapil. Prostě jsem do toho dal ještě něco navíc.

 

Barmani by tedy měli dbát i na ty sebemenší detaily.

Určitě, mé životní motto dokonce zní „Bůh je v detailech – God is in the details“. Vymyslíte super drink, ale pak ho nalijete do skleničky s uštípnutým kouskem hrany, a tím pádem nemůže být dokonalý. Právě přístup k těmto záležitostem je rozhodující.

 

Jste s Milanem kamarádi, nebo spíš rivalové?

Hecujeme se, jinak ho ale považuji za nejlepšího kamaráda. Pocházím z jihu Čech, začínali jsme spolu za barem. Jak on rád říká, učil mě držet šejkr, zatímco já jsem ho zase naučil uklízet bar. Je mi vlastně líto, že nikam nepojede, protože investoval do celého ročníku hodně energie. Štěstí se však tentokrát přiklonilo na mou stranu.

 

Která soutěž z loňského seriálu o Barmana roku vám nejvíc sedla?

Opravdu jsem si užil hned tu první, na holešovickém výstavišti. Tam jsem se tak rozpovídal, že už nebylo možné stíhat časový limit. Bez tohoto zaváhání bych o pár bodů vyhrál, ale takhle jsem skončil pátý nebo šestý a doháněl to po zbytek roku.

 

Baví vás, jak je v současnosti nastaven koncept soutěží CBA?

Posunul se dopředu, a to je dobře. Před čtyřmi lety jsem měl sezení s tehdejším viceprezidentem CBA panem Černíkem, bavili jsme se o tom… Po čtyřech letech je rozdíl diametrální. A zúčastňují se i mladí kluci, kteří zároveň dosahují dobrých výsledků třeba v Diageo World Class. To je výborné znamení.

 

O jakých změnách vlastně hovoříme?

Když jsem začínal soutěžit, připravovali jsme pět porcí drinku na open baru. Ta práce byla úplně jiná. Soutěžící svůj postup nekomentoval, dohlížel na něj technický rozhodčí, body drinku potom přiřazovala chuťová komise, a ze součtu vzešel vítěz. Dnes se už hodnotí tváří v tvář, soutěž více méně kopíruje podmínky barového provozu. Je také dobře, že se soutěže přechází z pódií do reálných barů.

Pokračování rozhovoru Svět H&G 1/2016