Monika Mecová vzpomíná na kongres IBA v Japonsku. Kimono bych každý den nosit nemohla

S Českou barmanskou asociací jezdí na kongresy IBA už devět let. Od roku 2008 tak každoročně pomáhá českým soutěžícím v přípravě na blížící se koktejlové mistrovství světa. Jejím úkolem bývá komunikovat veškeré detaily, zařídit potřebné suroviny od partnerů IBA, sklenice, podklady, registrovat receptury, upřesnit nejasnosti, v místě konání reprezentanty maximálně podpořit. Poslední konferencí mezinárodní barmanské asociace, které se Monika Mecová účastnila, byla ta v japonském Tokiu loni v říjnu. Kromě ní se do země vycházejícího slunce vydalo dalších osm členů CBA.

Jak vypadají přípravy na takovou událost?

Trvají několik týdnů. Mistrovství světa pod hlavičkou IBA (Mezinárodní barmanské asociace) má svá přesně daná pravidla a podmínky. Zatímco naše české soutěže dávají účastníkům volnost a prostor pro kreativitu, světový šampionát je svázán přísnými pravidly jako kategorie drinku, seznam povinných surovin či sklenic. A to v posledních dvou letech došlo k velkým změnám v pravidlech IBA, na čemž má velkou zásluhu i vedení naší asociace. Dřívější pravidla byla hodně konzervativní.

Nás tentokrát reprezentoval v klasické kategorii Milan Zaleš a ve flairu Václav Abraham. Bohužel ani jeden nepostoupil do finálové fáze…

Oba patří mezi naše nejlepší barmany. Strávili jsme spolu spoustu hodin nad výběrem surovin, laděním drinků, přípravou dekorací, technickou přípravou. V tuhé světové konkurenci se jim bohužel nepodařilo dosáhnout na medailové pozice.

Proč?

Svou roli hraje i štěstí a náhoda. Mnoho favorizovaných barmanů sbírajících v posledních letech různá ocenění se v Tokiu neumístilo. Potkalo nás pár technických problémů, na to však musí být účastník mezinárodní soutěže připraven. Nemalý podíl na výsledku má i nervozita, která panovala u většiny soutěžících. Oba naši však odvedli kvalitní výkon a reprezentovali velmi dobře.

Můžete popsat atmosféru soutěže?

Byla opravdu skvělá. Překvapila mne značná účast japonské odborné veřejnosti, kdy v soutěžních dnech kongres navštívilo několik tisíc lidí. Přiznám se, že náš realizační tým mistrovství prožíval trochu hekticky. Nebylo úplně jednoduché najít v obchodech běžné ovoce na dekorace. Některé partnerské firmy IBA měly problém s doručením surovin, tak panoval zmatek. Ale vše jsme vyřešili. Sluší se ještě podotknout, že jsme své zastoupení měli i v komisích. V technické komisi hodnotil práci barmanů prezident CBA Aleš Svojanovský a jakostní komisi vedl bývalý viceprezident CBA Miroslav Černík.

A co mimosoutěžní program kongresu?

Samotný kongres byl úžasný. Ubytování i servis na velmi vysoké úrovni nám poskytl pětihvězdičkový hotel Imperial s velkým kongresovým centrem. Ten je situovaný v tokijské čtvrti Ginza, jež patří mezi nejluxusnější nákupní destinace na světě. Měli jsme možnost zúčastnit se vzdělávacích workshopů pořádaných partnerskými firmami IBA, případně zhlédnout prezentace japonských dovozců alkoholických i nealkoholických produktů.

Do Česka jste se museli vrátit s hromadou gastronomických zážitků.

Bylo jich spousty, každý den něco nového. Za zmínku určitě stojí čtvrtý den kongresu titulovaný jako Japonský den. Patřil japonské národní koktejlové soutěži završené slavnostní pětichodovou večeří, které se zúčastnila více než tisícovka hostů. Obsluha ke každému chodu místo vína servírovala whisky z portfolia destilerie Nikka, hlavního partnera večeře. Některé pokrmy dokonce whisky přímo obsahovaly, například omáčka k předkrmu nebo zmrzlina v dezertu. Pořadatelé předvedli skvělý servis. Měli vše do detailu připravené, byla jsem z toho nadšená.

Stihli jste navštívit nějaké koktejlové bary?

To jsme si přece nemohli nechat ujít! Hned při příjezdu nám v hotelu dali seznam podniků v okolí, a že si bylo z čeho vybírat… Navštívili jsme dva a oba byly moc pěkné. Vyzkoušela jsme můj nejoblíbenější drink, Manhattan, který mi barman připravil na japonské whisky a naservíroval ho do skvěle vychlazené sklenice. Jeho práce byla opravdu velmi profesionální. Jen v druhém baru nastal trochu problém, a sice jazyková bariéra.

Tipuji, že Japonsko je nejexotičtější zemí, kterou jste zatím navštívila.

Na to se nedá jednoznačně odpovědět, každopádně jsem tam byla poprvé a moc jsem se na to těšila. Musím říct, že mě země překvapila svou čistotou. Lidé jsou tam navíc k sobě milí, hodní, pomáhají si. Anglicky hovoří málokdo, především na venkově, přesto jsme až na výjimky neměli problém se nějak domluvit. A když se stalo, že nám například v obchodě nemohli vyhovět, s omluvou se uklonili a pozdravili. Taktéž v šinkansenu se průvodčí při vstupu do vagonu uklonil, všechny pozdravil, a před odchodem z vozu zrovna tak – úklona a pozdrav. Rituál opakoval pokaždé, kdy procházel vlakem. Další zajímavý poznatek mám z cestování metrem. Chybně jsme si koupili zpáteční lístek, načež nás zastavil pracovník podzemky. Zjistil, jaký máme problém, vrátil nám peníze za špatné lístky, my jsme si koupili nové a mohli jsme v pořádku pokračovat dál. Něco takového už se dá nazvat mírným kulturním šokem.

Dále se dočtete v novém čísle Svět H&G zde