Start EET se blíží, buďte připraveni

Ministrem financí dlouho a úporně prosazovaná a mnohými s obavami očekávaná elektronická evidence tržeb se blíží k ostrému startu. Už v prosinci dopadne povinnost evidovat tržby v režimu EET na první skupiny podnikatelských subjektů – provozovatele stravovacích a ubytovacích zařízení. Ale možná i na některé další. A některých se to zase tak úplně nedotkne… Systém, který měl kromě zvýšení výběru daní z příjmů také zajistit narovnání podmínek pro podnikání, totiž nakonec tak úplně transparentní není. A to vadí i těm, kteří pro něj třeba původně horovali.

Prvotní koncept vyzníval sice poněkud drsně, ale jednoduše: každý, kdo něco prodá a dostane za to zaplaceno v hotovosti, bude muset každou korunu této tržby zaevidovat na serverech finanční správy. Bude to fungovat on-line a při volbě inteligentního řešení automaticky, aniž by se podnikatel musel evidencí tržeb sám zabývat. Pokladní systém nebo aplikace odešle okamžitě informaci o tržbě do úložiště finanční správy, to do dvou vteřin pošle potvrzovací kód, vytiskne se účtenka a může platit další zákazník. Platí to pro všechny, takže kdo svůj byznys postavil na tom, že přiznává jen část tržeb a konkurenci tak zvládá válcovat díky tomu, že oproti ní šetří na odvodech daní z příjmu a DPH, zkrachuje. Taková byla teorie na začátku. Realita je však s blížícím se startem „e-tržeb“ o poznání složitější a s oním proklamovaným narovnáním podnikatelského prostředí to není zdaleka až tak jednoznačné, jak by se mohlo na první pohled zdát. I když nutno přiznat – v porovnání s někdejším „hitem“ sociálních demokratů jménem registrační pokladny je EET výrazným posunem vpřed.

Vzpomínka na pravěk – registrační pokladny

Pokusy přinutit všechny, kdo podnikají, přiznat každou korunu hotovostního příjmu – protože právě u hotovostních plateb se toho dá nejvíc „schovat“ – se objevily už před více než deseti lety. V době, kdy ČSSD vyhrála pod vedením Jiřího Paroubka v roce 2005 volby a podařilo se jí sestavit vládu, stalo se téma registračních pokladen, které by si pamatovaly každou namarkovanou korunu hotovosti, velmi žhavým. Velkým zastáncem tohoto instrumentu byl – tehdy v roli ministra financí – současný předseda vlády Bohuslav Sobotka.

1. července 2005 vstoupil v platnost zákon č. 215/2005 Sb. o registračních pokladnách, který zavedl povinnost pro obchodníky pořídit si registrační pokladnu s tzv. fiskální pamětí, která si pamatuje všechny operace, jež v pokladně od jejího uvedení do provozu proběhly a zároveň musí být zabezpečena proti jakékoli neoprávněné manipulaci a „práci“ se zapsanými daty. Tzv. registrační pokladny, které v té době už leckde fungovaly, právě touto funkcí vybaveny nebyly – proč také. Zákon nic takového nepožadoval a těžko chtít po provozovateli, aby si pořídil dobrovolně do svého podniku technickou obdobu finančního úředníka. A tak by buď musely být dodatečně fiskalizovány (dovybaveny oním fiskálním modulem), na což by ale musel příslušný výrobce získat certifikaci od státu, nebo by si podnikatel musel pořídit novou pokladnu – ovšem jen tu, která by byla na seznamu certifikovaných typů pokladen. Všichni významnější dodavatelé samozřejmě počítali s tím, že zajistí, aby jejich produkty byly v souladu s požadavky nové legislativy, takže v tomto ohledu by jakž takž konkurenční prostředí bývalo zůstalo zachováno. Záměr zavést registrační pokladny s fiskální pamětí ale zároveň otevíral cestu ke vzniku dobrého byznysu pro pár vyvolených – v oblasti servisu těchto pokladen. K výkonu servisní činnosti měla mít právo pouze autorizovaná servisní střediska pro fiskální pokladny.

Přišla kritika

Na zákon se okamžitě snesla obrovská vlna kritiky z řad politické opozice i zástupců podnikatelů – s tím, že jejich zavedení bude pro živnostníky znamenat nemalé náklady navíc a přitom k lepšímu výběru daní nepovedou. Podnikatelé navíc nevěděli, jak se k zákonu postavit. Ten pro ně zaváděl povinnost mít registrační pokladnu s fiskální pamětí nejpozději do 31. 12. 2006. V té době opoziční – nicméně zase sílící – ODS však hlasitě avizovala, že pokud vyhraje volby (které byly za rok), zákon o registračních pokladnách okamžitě zruší (a investice do pokladny s fiskální pamětí by tak byla vyhozenými penězi). A tak většina z těch, jichž se nová povinnost týkala, zvolila vyčkávací taktiku a modlila se, aby blížící se volby vyhrála ODS (a zvládla sestavit vládu). To se nakonec stalo – a povinné registrační pokladny se tak octly na pěkných pár let „u ledu“.

Registrační pokladny 2.0

Když pak padla „Nečasova vláda“ a přišly mimořádné volby, které přivedly zpět k vládě ČSSD a vynesly do ní i hnutí ANO Andreje Babiše, začalo se o registračních pokladnách mluvit znovu. Andrej Babiš coby ministr financí, se tohoto nápadu chopil. Neprosazoval ale návrat k registračním pokladnám, nýbrž podle něj modernější systém elektronické evidence tržeb. Rozdíl je poměrně výrazný. Zatímco „klasické“ registrační pokladny zaznamenávají všechny příjmy a tržby do paměti (která musí být rezistentní vůči možnosti jakékoli manipulace) a údaje z této paměti jsou pak podkladem pro daňové přiznání a také pro zpětnou kontrolu, zda do něj některé tržby podnikatel „neopomněl“ zaznamenat, při elektronické evidenci tržeb jsou pokladny u daňových subjektů on-line připojeny k centrálnímu úložišti dat spravovaného ministerstvem financí a úředníci ministerstva tak uvidí s trochou nadsázky každou přijatou korunu tržby v přímém přenosu.

Ministerstvo financí si vzalo za vzor model, který funguje v Chorvatsku. Systém je, na rozdíl od toho, jak byl koncipován neslavný pokus o fiskalizaci registračních pokladen, v zásadě otevřený. Centrálnímu úložišti daňové správy, které shromažďuje informace o proběhlých platbách, je vcelku jedno, z jakého zařízení do něj informace přišla – zda do něj datovou větu poslal sofistikovaný pokladní systém nebo do něj byla zaslána poté, co částku přijatou od zákazníka obchodník naťukal do aplikace v chytrém telefonu (a peníze strčil do krabičky od mýdla, kterou má místo kasy). Teoreticky tak pro něj nemusí spuštění elektronické evidence tržeb znamenat takřka žádné náklady navíc – chytrý telefon už beztak určitě má, maximálně k němu koupí tiskárnu. Nebo také ne – v zákonu zatím totiž je jen to, že obchodník je povinen předat kupujícímu účtenku, nedefinuje však, zda to musí být klasický papírek z termotiskárny, anebo jen pdf soubor, který obchodník zašle zákazníkovi na e-mail. Nakonec – podstatný je unikátní kód, podle nějž je dohledatelné, zda byla platba skutečně do systému zaevidována. Teoreticky to tak obchodníka nemusí stát ani korunu, nebo třeba jen pár tisíc. Otázkou samozřejmě je, na kolik vyjde aplikace, která umožní chytrému telefonu propojení se servery finanční správy a vygenerování datové věty o každé zadané tržbě v potřebném formátu.

Jde ale o to, nakolik pro něj bude tato „beznákladová“ cesta schůdná. Podobné řešení bude dost uživatelsky nepohodlné. Investici nicméně bude přechod na elektronickou evidenci tržeb znamenat i pro ty, kteří už sofistikovanější pokladní systém mají – což jsou v podstatě všichni větší obchodníci. Ti budou muset své pokladny ve spolupráci s dodavatelem upgradovat nebo si pořídit nový systém, který jim umožní plnit zákonem požadované funkce.

Na koho to slovo padne

Už od 1. září je možné zažádat si na finančních úřadech o přihlašovací údaje – buď přes datovou schránku, nebo osobně. Žadatel pak obdrží uživatelské jméno a heslo a bude se moci

přihlásit na portál Finanční správy. Po první přihlášení na portál Finanční správy mu bude vygenerován certifikát, který slouží ke ztotožnění evidované tržby s konkrétní provozovnou (nebo konkrétním pokladním zařízením).

Od 1. listopadu si podnikatelé budou moct vyzkoušet systém ve zkušebním provozu. Ministerstvo financí začne účtenky evidovat o měsíc později. První na řadě budou od prosince hotely a restaurace. V březnu přijde na řadu maloobchodní i velkoobchodní prodej, o rok později pak všichni další – v březnu 2018 podnikatelé a živnostníci, kteří nespadají do stravovacích a ubytovacích služeb a velkoobchodu a maloobchodu, s výjimkou řemeslníků, ti by přišli na řadu jako poslední v červnu 2018. Toto na první pohled relativně jasné rozdělení se ale postupem času začalo komplikovat.

O blížící se EET se aktuálně mluví zejména v souvislosti s hoteliéry a provozovateli restaurací, pro které je závazná již od letošního prosince. Podnikatelé z ostatních oborů zatím spíše vyčkávají. Rozdělení do jednotlivých fází EET však zdaleka nemusí být tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Například některé kadeřnice se snadno mohou ocitnout ve skupině, na kterou se vztahuje již první fáze EET – byť se těžko mohou považovat za provozovatele restaurace. „Vše se odvíjí od toho, jaké služby kadeřnice poskytuje. Pokud pouze pečuje o vlasy, spadá až do poslední, čtvrté fáze EET. Pokud však prodává také vlasovou kosmetiku či jiné produkty, jde o maloobchodní prodej a v takovém případě musí tržby z něj evidovat již v druhé fázi. Zvláštní pozornost by EET měly věnovat kadeřnice, které svým zákazníkům účtují nápoje či drobné občerstvení. Jde o gastronomické služby a ty budou muset být elektronicky evidovány již od 1. prosince, i když jde jen o doplňkovou činnost,“ upozorňuje Michal Wantulok, manažer pro vnější komunikaci společnosti Dotykačka.

Podobně to platí i pro další podnikatelské obory. Například cukráři, kteří coby podnikatelé ve výrobě spadají podle základního dělení až do třetí fáze EET (účinné od března 2018), budou muset již od letošního prosince evidovat tržby za zboží, které zákazníci zkonzumují rovnou na místě. Půjde tedy o výrobny, které zároveň fungují i jako klasická cukrárna. V druhé fázi pak do evidence přibudou tržby za prodej jiných než vlastních výrobků – například dárkových košů, lahvového vína, apod. Zvláštní situace pak může vzniknout u hotelů – jejich provozovatelé budou muset hned v první fázi začít evidovat své tržby za ubytování. Hotely však mnohdy poskytují široké spektrum doplňkových služeb, na které se vztahují až pozdější fáze EET. A tak zatímco tržby za ubytování či útratu hostů v hotelové restauraci bude muset hotel evidovat hned od prosince, tržby z obchodu se suvenýry může začít coby maloobchodní prodej evidovat až od března a kadeřnické, kosmetické či masážní služby, pokud je nabízí, až ve čtvrté fázi.

Nic samozřejmě podnikatelům nebrání začít evidovat tržby raději dříve, nežli později. Zároveň je ale pochopitelné, že většina z nich se do podobné povinnosti nepohrne dříve, než bude nezbytně nutné – a vzhledem k tomu, jak se začaly rozpitvávat i další možné doplňkové činnosti podnikatelů, kterých by se standardně týkala až pozdější fáze, se může stát, že si někteří z nich neuvědomí, že minimálně části jejich tržeb už se EET týká. A bude jim tak hrozit pokuta za porušení zákona. Vyhnout se tomu mohou tak, že v případě pochybností mohou už dnes požádat Finanční správu o závazné posouzení k určení evidované tržby. To ale bude něco stát – služba vyjde na 1000 Kč. Inu, jistota má svou cenu.

Dále můžete číst v naší tištěné či online verzi Říjen-Listopad 2016