Aleš Dvořák: Vždy skončím u klasického ležáku
S Alešem Dvořákem, obchodním sládkem Národního pivovaru Budějovický Budvar, jsme nakoukli za oponu jeho práce v Budějovickém pivovaru.
Čím je dána nasládlá chuť Budějovického Budvaru?
Já nemám rád, když slyším, že je Budvar „sladký“. On je totiž jenom málo hořký. Nasládlá chuť je dána sladem, obilím.
Co je úkolem sládka?
To je těžká otázka. Záleží na tom, zda jste sládek minipivovaru nebo pivovaru většího. V minipivovaru si sládek vybírá a nakupuje suroviny, tvoří si recepty, sám si pivo uvaří a také prodá. Má víc prostoru na to si s pivem hrát. U nás v Budvaru je úkolem sládka spíše řídit výrobu – má pod sebou lidi, kteří spravují jednotlivé části výroby. Sládek má ve větších pivovarech spíše řídicí funkci.
Proč u vás vyhrálo zrovna „sládkovství“ a jak dlouho už se mu věnujete?
Šel jsem studovat chemii, protože mě to bavilo. Pak jsem ale přemýšlel, jaký druh chemie. Vybral jsem si potravinářskou, protože jíst se bude stále. A na potravinářské fakultě jsem brzy pochopil, že pivo je ten správný obor. Je to naše národní hrdost a okamžitě jsem tomu propadl. Sládkovství se věnuji přes 30 let.
Čím je pro vás pivo a jaké vám chutná nejvíce?
Chutná mi pestrá škála pivních stylů a rád ochutnávám nové a nové. Vždy ale skončím opět u klasického ležáku, který je staletími prověřen. Je totiž chuťově neutrální, nikdy se nepřepije a dá se pít stále. Pivo pro mě je každodenní odměna a zpestření života. Zároveň i sbližuje a krásně se po něm spí. Nesmí se to ale samozřejmě přehánět.
Zdroj: Svět HORECA, červenec 2020
Foto: Budějovický Budvar